Oskár Čepan

Absolvovala Vysokú školu výtvarných umení, na Katedre Intermédií a multimédií pod vedením Doc. Anny Daučíkovej a Vysokú školu múzických umení v odbore animácia. Doktorandský titul získala na VŠVU s prácou na tému Spomienky na židovskú komunitu formou ručnej animácie. Zúčastnila sa rezidenčných pobytov v Rumunsku, Slovinsku, Rakúsku, Francúzsku, Anglicku a v Mexiku, jej dielo bolo súčasťou mnohých skupinových aj samostatných výstav na Slovensku i v zahraničí (2020 - Behind the railings, Liptovská galéria P.M.Bohúňa, Liptovský Mikuláš; 2019 - Maps of friendships, Altán Klamovka, Praha; Place of nearness, space of separation, Kabinet T, Zlín; Dancing on the ruins, Nová Cvernovka, Bratislava; Flora pondtemporary, St. Polten, Austria).

Stanovisko

Nenápadne ambiciózne projekty Daniely Krajčovej zapájajú ľudí za účelom vytvorenia experimentálnych dokumentov, ktoré pracujú s médiami ako kresba a maľba, spolu s animáciou a inštaláciou. Komunity sa stávajú aktívnymi spoluúčastníkmi v procese tvorby a kontextualizácie diela. Slovenské sestričky pracujúce v Rakúsku, imigranti, ľudia poznačení spomienkami na strádanie v koncentračných táboroch – každý z nich rozpráva svoj vlastný príbeh. S nenútenými, no bohatými výrazovými prostriedkami, spontánnym okom a živými líniami, vypovedajúcimi o silných biografických naratívoch, Krajčovej zladená maliarska forma a spoločenská angažovanosť sa stali jediným a neoddeliteľným celkom, činiac prístupnosť politickou hodnotou a začleňujúc svedectvo ako hodnotu komunálnu.

Kurátorský text

Pro tvorbu Daniely Krajčové (1984) je nepochybně zásadním východiskem médium kresby, které v ní ale hraje stejně jako ostatní autorkou využívané prostředky, jakými jsou animace či video, velmi specifickou sociální úlohu. Již delší dobu se autorka zabývá ve svých projektech kritickými situacemi různých sociálních skupin, přičemž v poslední době se soustředila na tu, jejíž strasti sama sdílí, totiž situaci matek. Úloha matky ve smyslu plného úvazku, který se autorka snaží skloubit se svou uměleckou činností, je ale také odrazovým můstkem pro širší reflexi zahrnující současný společenský kontext mateřství a řadu s ním spojených problémů. Kresba je sice většinou pokládána za intimní vyjadřovací prostředek, nicméně v díle Daniely Krajčové naopak nabývá až monumentálních rozměrů, spojených s důrazem na její komunikační potenciál. Ať již se jedná o animačními prostředky ovlivněné série kreseb založené na narativní sdělnosti zprostředkovaných mateřských zkušeností, či o výzkum situací, prvků a míst, realizovaný při procházce s dětmi po okolí.

Viktor Čech